Mineralogický klub

při DK v Mladé Boleslavi. Netradiční, ale seriózní :-)

Netradiční Mineralogicko-geologická stezka zajímavostí

Geologická stezka zajímavostí G 018.

Sponzorem stezky je (třeba právě Vy)

Patronem stezky je (viz soutěž)

Hledáme sponzora této stezky, viz odkaz zde nahoře.

Bezpečnostní a další důležité informace o tomto webu.

Na této "Geostezce" najdete minerály, různé "kameny", skály a vše, co s mineralogií a geologií souvisí, všelijaké zajímavosti + posvátná a mystická místa, trošku ezoteriky, atd.


Sluneční kámen (Sunstone)


Pokud se někde setkáte s pojmem sluneční kámen, zbystřete pozornost, protože to není název zcela jednoznačný, může jít např. o označení jantaru.

Může to být i varieta minerálu aventurín (avanturín) (odrůda křemene), ve které se blýskají drobné šupinky slídy (třeba fuchsitu), nebo jiných nerostných uzavřenin, zvaných inkluze.

Barvu má nepopsatelnou, mrkněte tedy na spodní obrázek. Kdo má zájem, přečtěte si více informací o přírodních aventurínech.

Křemen avanturin Sluneční kámen

Červený avanturín se ovšem většinou vyrábí uměle, skoro na každém jarmarku je tedy nabízeno sice mnohem krásněji červené a tím samozřejmě hezčí, ale stále jen aventurínové sklo. Obchodníky bývá nazýván avanturín zlatý, nebo zlatý kámen (Goldstone). Na obrázku dole jsou červená a modrá imitace. Poznají se podle podezřele rovnoměrně rozptýlených zrníček mědi.

Avanturínové sklo, imitace avanturínu

Jméno aventurín (případně avanturin) vzniklo podle italského „a ventura“, což znamená "náhodně". Název se prý odvíjí právě od šťastného objevu italského skláře z ostrova Murano, který někdy po roce 1700 náhodou vynalezl zlatý avanturín - avanturinové sklo. Jednoho krásného dne mu zkrátka do roztaveného skla spadly měděné piliny, sklo ztuhlo a to je celé tajemství jeho vynálezu.




Ten pravý sluneční kámen patří do skupiny minerálů, nazvané živce sodnovápenaté

Někteří obchodníci, jak jsem objevil při surfování, mu také říkají heliolit. Ten obyčejnější bývá mléčně bílo-červený (od světle po tmavě), obě barvy jsou různě promíchány. Drahokamová kvalita se u něj projevuje větší čirostí bílé složky. Dalším názvem bývá aventurinový živec, podle podoby s křemenem - aventurínem.

Tu červenou, zlatavě se lesknoucí složku, představují vrostlice krystalů železitých minerálů, např. hematitu, mědi, nebo goethitu. Na tomto kameni je patrná tzv. avanturescence (u labradoritu nazývaná labradorescence). Česky se to dá zhruba nazvat "měňohra barev a odlesků".

Na horním obrázku je bledá ukázka z Polska, pod ním je výraznější z Norska a na spodním leštěné valounky z Brazílie. Nachází se také na Madagaskaru a v americkém státě Oregon. Dočetl jsem se, že sluneční kámen je pro Oregon dokonce státním drahým kamenem.


Živec adulár Sluneční kámen z Polska



Živec adulár Sluneční kámen



Živec adulár Sluneční kámen z Brazílie



Existuje také další výklad tohoto pojmu, a to ve spojení se starodávnými Vikingy. Tito stateční mořeplavci se prý při svých plavbách dovedli orientovat podle slunce, i když bylo schované za mraky, a to právě pomocí speciálního kamene, nazvaného... Správně. Sluneční kámen. Jeho existenci naznačují staré skandinávské příběhy a ságy, kde je nyzýván "sólarsteinn".

Jenomže tady je to zase trošku komplikované, protože v tomto případě se podle odborníků mohlo jednat až o tři různé minerály: islandský (tzv. dvojlomný) kalcit, cordierit, či turmalín. V dalším odstavci se dočtete, o co šlo.

Sluneční světlo se rozptylem v hustých vrstvách atmosféry přirozeně polarizuje do směru, který je vzhledem k soustředným kruhům se Sluncem v centru tečnou. No vida. Tuto polarizovanou složku slunečního světla proto bylo možné najít postupným otáčením krystalu minerálu. Ve směru, kterým leželo Slunce, "sluneční kámen" svítil nejvíc, a to i tehdy, když Slunce bylo pod linií obzoru...

Aha... No, proč ne, možné je ledacos, já to ještě nezkoušel a když jsem plul na Island, tak jsem ještě žádný islandský kalcit neměl, ten jsem si právě našel až tam. A cestou zpět byl ten kalcit dole v podpalubí a jak jsem si všiml u svých spolucestujících, mnoha z nich se spíš obracel obsah žaludku, než kalcit v ruce - ono to totiž docela houpalo .


Zdroje a více informací:

www.rozhlas.cz - Český rozhlas - stanice Leonardo, sekce Technologie, článek "Sluneční kámen místo kompasu", autor Pavel Vachtl.

www.national-geographic.cz >>> záložka "Věda a poznání", článek "Tajemství slunečního kamene", autor Pavel Stöckl.




Zcela jinak brali pojem Aztékové: "Sluneční kámen" (šp. "Piedra del Sol", angl. "Aztek Sun Stone"), byl dlouho znám též jako "Aztécký kalendářní kámen", ovšem to jen do té doby, než se zjistilo, k čemu vlastně sloužil... (Foto: Wikipedia, Public Domain)

Sluneční kámen Aztéků - Piedra del Sol - Aztek Sun Stone


Detaily naleznete zde:
Sluneční kámen Aztéků (Piedra del Sol, Aztek Sun Stone) a kamenný monument Mayů.




Sluneční kámen ovšem také může být chápán následujícím způsobem: od některých léčitelů se třeba dozvíte, že "sluneční kameny nabíjíme na sluníčku, měsíční kameny zase při svitu Měsíce, nejlépe za úplňku"...

Pokud ale nabijete měsíční kameny energií Slunce, můžete jim dokonce ublížit. Rozlišení, do které skupiny minerál patří, se ovšem prý děje na základě toho, zda mají teplou, nebo studenou auru, což asi pro většinu z Vás bude problém rozeznat.

Příkladem může být zde uvedené dělení slunečních a měsíčních kamenů.

Pro magickou praxi se také někdy používá dělení na sluneční kameny [tj. rubín, pyrop (český granát), rubelit (červený turmalín) a sluneční kámen] a na měsíční kameny, též zvané lunární kameny [perla, bílý achát, bílý chalcedon, bílý opál a měsíční kámen]. Posledně jmenovaný nás vtipně přenese k dalšímu nadpisu...




Měsíční kámen (Moonstone)


Živec adulár Měsíční kámen




Měsíční kámen (viz horní obrázek vyleštěných valounků z Brazílie) uvádím pro srovnání ke kameni slunečnímu, protože se sem zkrátka hodí. Ten však nehází "prasátka" do červena, ale do modra, což opravdu k barvě měsíčku nemá moc daleko. Tomuto jevu se říká adularescence.

Jedná se také o živec (tentokráte draselný), zvaný adulár (viz spodní obrázek krystalu ze Sv. Gotthardu v Alpách, kde se dokonce těžil, možná že ještě těží...). Jméno mu dala hora Adula ve švýcarských Alpách, kde byl poprvé nalezen a určen. Někdy se mu také říká měsíček. Je jedním ze živců, označovaných jako perleťové živce.


Minerál adulár krystal


Adulár přiřazovali Starověcí Řekové i jiné civilizace vždy ke své vyvolené bohyni Měsíce, což u Řeků byly bohyně Měsíce a lásky Afrodita a Selene, Římané považovali měsíční kámen za vytvořený z měsíčního světla... Modré měsíční kameny, které jsou nejvzácnější a nejcennější, údajně byly vyplaveny na břeh vždy v noci, při úplňku, a to jedině při druhém úplňku, který připadne na tentýž měsíc. Aha, no, to je přece úplně jasný...

Pojmenování měsíční kámen z pozdějších let bývá dáváno také do souvislosti s měsíčním cyklem žen, pro které prý je tento kámen velice vhodný, právě pro úpravu tohoto cyklu a věcí s tím spojených, ale také s plodností. Po celém Orientu i v Evropě je měsíční kámen spojený i s láskou a nosil se často proto, aby přilákal milou, či milence.

V Indii si nastávající novomanželé vyměňovali manželský slib nad těmi měsíčními kameny, které byly nabity světlem Měsíce v úplňku, aby jim zajistily věčnou lásku a věrnost tak dlouho, dokud Měsíc bude stát na obloze. Jééé, to je romantické...

Na dolním obrázku je vyleštěná destička měsíčního kamene z ruské Karelie a pro srovnání leštěné valounky brazilské, na kterých je modravavá barva odlesků mnohem lépe vidět ... Měsíční kámen je jediný živec, který je stálicí mezi drahými kameny.

Živec adulár Měsíční kámen




Výraz měsíční kámen se používá i ve významu měsíční kámen podle jednotlivých kalendářních měsíců, např. pro lidi zrozené v lednu je vhodný tento minerál, pro narozené v únoru zase jiný... Tento seznam existuje v mnoha variantách, v závislosti na konkrétním národu, nebo kultuře, a tak nemá smysl zde konkrétní kameny uvádět, protože podle mého názoru toto dělení nemá prioritní význam v rozhodování, který kámen vlastně nosit.

Prvopočátkem tohoto dělení se stalo v 1. století našeho letopočtu 12 kamenů na rouše nejvyššího židovského kněze, na jehož přední části byla umístěna destička (náprsník), zdobená dvanácti drahokamy, s vyrytými jmény všech původních 12 izraelských kmenů.

Tento náprsník je znám jako Aaronův štít. Všech 12 kamenů je sice jmenovitě uvedeno přímo v bibli, ale z důvodu několika verzí překladů není ani tento seznam zdaleka jednoznačný, existuje více jeho verzí, a tak ani jejich jména nebudu psát.

Postupem doby, v návaznosti na běhu dějin, se pak staly inspirací i pro středověké astrology, a tím tedy také pro 12 znamení zvěrokruhu, u kterých pro spoustu existujících variant je také dost těžké nějaké příklady vůbec uvádět, ale staly se zřejmě také předlohou pro 12 apoštolů v éře křesťanské, jakož i pro všechny další věci, s číslem 12 spjatých.


Zdroje: www.ladyrovena.blog.cz (po čase odkaz hlásil vir, proto byl deaktivován)  +  Ankh



Stránka G 017. .......... Na začátek této stránky .......... Stránka G 019


Důležité informace:

Nabídka:

Speciální informace:

Na zemi a pod zemí:

Mezi nebem a Zemí:

Doporučujeme:

Výměna odkazů:

............................... zc.tsop@bm-oegnim   ...............................
Napsat


Copyright © Všechna práva vyhrazena. Pravidla použití fotografií a textů.