Geologická stezka zajímavostí G 087.
Sponzorem stezky je (třeba právě Vy)
Patronem stezky je (viz soutěž)
Hledáme sponzora této stezky, viz odkaz zde nahoře.
Bezpečnostní a další důležité informace o tomto webu.
Na této "Geostezce" najdete minerály, různé "kameny", skály a vše, co s mineralogií a geologií souvisí, všelijaké zajímavosti + posvátná a mystická místa, trošku ezoteriky, atd.
Mlýnský kámen
Staré mlýnské kameny ze skanzenu v Zubrnicích na severu Čech, nedaleko od Litoměřic.
Kolo, kolo, mlýnský, za štyry rýnský... Znáte? Zda je to cena nízká, či vysoká, nejsem schopen posoudit, ale v dnešní době by na jeho koupi bylo potřeba hezkých pár tisíc...
Mlýnské kolo, aby správně fungovalo, vždy musí mít svého "brášku", dvojče, chcete-li, a teprve jejich vzájemná spolupráce, v tzv. složení (dvou kruhových kamenů, vodorovně položených na sebe), přinášelo kýžený efekt, tedy mletí obilí na mouku.
Horní kámen se nazýval běhoun, tomu spodnímu se říkalo spodek. V jejich středech byly otvory, někdy kruhové, jindy čtverhranné, načež při mletí se horní běhoun otáčel nad spodkem, ale nedotýkaly se spolu, běhoun byl od spodku maličko vzdálen.
Velikost mezírky mezi nimi určovalo tzv. lehčidlo, které v nepatrném rozsahu nadzvedávalo či spouštělo běhoun podle toho, jak jemná měla být mouka.
Otáčení běhounu zajišťovala voda, nebo vítr, proto známe pojmy vodní mlýn a větrný mlýn. Běhoun měl u vnitřního otvoru dva protilehlé záseky, do nichž byla zapadlá příčka, zprostředkovávající otáčení běhounu.
Do otvoru ve středu horního kamene se sypalo obilí, to se postupně dostávalo do prostoru mezi oba kameny, kde docházelo k mletí, přesněji řečeno k trhání zrn. Pro získání jemné mouky se tato činnost musela provádět několikrát za sebou. Povrch kamenů nebyl hladký, ale naopak bylo žádoucí, aby měl co nejvíce ostrých hran, aby se o ně obilky trhaly.
Materiály pro jejich výrobu: tvrdé druhy pískovce, ryolit, trachyt apod., občas také drť křemene a křemence, zalitá do cementu. Na obvodě někdy byly chráněny před prasknutím a roztržením železnými obručemi. Na plochách kamenů se vysekávaly šikmé, paprskovitě uspořádané drážky, jejichž hloubka se směrem od středu postupně zmenšovala, jejichž úkolem bylo usnadňovat posun obilek od prostředka k okraji kamene.
Po umletí cca padesáti pytlů obilí museli mlynáři běhoun sundat a pomocí speciálních, zaostřených kladívek, nazvaných voškrty, opět vraceli otupeným hranám mlecích ploch jejich původní ostrost.
Pro pořádek musím uvést že mlýnský kámen se někdy také nazýval žernov, jiní ale pod tím výrazem chápou věc následující:
Žernov
Žernov, to je ruční rotační kamenný mlýnek, něco jako mlýnský kámen v malém měřítku. Je samozřejmé, že lidstvo nejdříve objevilo tento menší typ a postupem doby, jak docházelo k jeho miniaturizaci, tak se přišlo na to, že než dělat 100 mlýnků malých, tak je výhodnější udělat jeden velký...
Tyto mlýnky, v jejich základní, málo propracované podobě, používali již pravěcí lidé. Časem se jejich vzhled po stránce estetické ale měnil, zmenšovaly se také jejich rozměry, takže, když Římané šli do boje, tak každý 10. voják mohl (ale hlavně musel) jeden takový nést ve své torně.
Horní kámen, běhoun, měl shora, blízko vnějšího okraje, dřevěnou rukojet, případně jenom jamku, do které byl zasunut kolík, pomocí kterého se kámen otáčel a třením o kámen spodní mlel obilí. Spodní kámen, nazývaný u velkých mlýnských kamenů spodek, Wikipedie u žernovů nazývá ležák. Zpočátku ale běhouny byly i bez této možnosti otáčení a předpokládá se pohon pomocí nějaké "řemenice".
Tibeťan na fotografii z r. 1938 Vám ukazuje, jak se správně mele... Doprostřed horní plochy se svrchu sypalo obilí,
z boku, mezi kameny, vypadávala "umletá" mouka.
Foto: Bundesarchiv, Bild 135-BB-152-11 / Beger, Bruno / CC-BY-SA
Licence 3.0 Německo
Jak bylo řečeno, vzhled žernovů se postupně vyvíjel, takže od neolitu, kdy se používaly pouze dva ploché kameny (spodní větší, na který se nasypalo obilí a horní menší, kterým se obilí více méně "rozdíralo" spíše na šrot, než na mouku. A to si pište, že pár hodin takové "mletí" trvalo!
Cca od 5. stol. př.n.l. se začaly objevovat tzv. mlýnky řeckého typu, což ale byl jen zvětšený a zdokonalený základní typ, pouze horní kámen byl větší a těžší, měl dlouhou rukojet, pomocí které, kývavým pohybem kolem osy mimo třecí kámen, zajišťovaným několika lidmi, většinou otroků, docházelo k mělnění obilí. Otroky, ty my v Čechách nemamo, a tak u nás byly vymyšleny podobné "mašinky", na kterých "otročil" jen jeden člověk, jeho majitel(ka).
Kdo přesně vynalezl vzhled žernovy, není známo. Začaly se objevovat ve 3. až 2. stol. před n. l. v Itálii a ve Španělsku. Jak se dostaly na naše území, ke Keltům, také není jisté, faktem ale je, že žernovy si Keltové oblíbili, načež posledních 100 let před koncem letopočtu u nich hrály prim.
Bodejť by ne, když tímto způsobem "efektivita práce" vzrostla až o 660%. Jejich žernovy měly většinou průměr mezi 30 až 40 cm, výška bývala nad 11 cm. Běhoun v sobě měl, pro jednodušší sypání obilí, prohloubeninu. Nechyběla díra pro nasazení osy a neprůchozí otvor pro zasunutí držadla. Spodní díl byl směrem nahoru vypouklý, seshora byla uprostřed neprůchozí díra, do které svrchu zapadala osa. Hhmotnost obou kamenů byla značná, jen ten horní vážil 30 až 35 kg.
Slovo žernov, pocházející ze slovanského žornov, mohlo označovat jak jednotlivý mlýnský kámen, tak také celé složení obou kamenů. Výroba žernovů byla důležitá odborná činnost, o čemž svědčí spousta místních názvů, např. Žernovka, Žernoseky apod.
Při tomto způsobu mletí mouka bohužel obsahovala také hodně písku, což vysvětluje, proč čelisti pravěkých lidí mají zuby dosti obroušené. Nebo to bylo tím, jak "si brousili zuby" na mamuty?
Zlatí Keltové. Po jejich vytlačení Germány se ve střední Evropě tento způsob mletí obilí, ale třeba i používání hrnčířského kruhu, na téměř tisíc let vytratilo... Tohle raději nechám bez komentáře... ☺
Zrnotěrka
Zrnotěrka, to je také ruční kamenný mlýnek, ale ne rotační, anýbrž "šoupací", kdy se horním malým kamenem "šoupalo" dopředu a dozadu po spodním, náležitě vytvarovaném větším kameni a vůbec, koukněte na dolní fotku, tam jsou oba typy.
Fotku jsem si bez dovolení ☺ zapůjčil z webu svého kamaráda, snad mi to Vašek, ten kluk ušatá, odpustí ☺. Fíha. Mají tam ovšem docela hezký holky, co? Jestli Vás informace o Keltech zajímají, koukněte na web sdružení Keltoi (viz odkaz pod tím obrázkem), také.
Koukněte (externí odkaz), jak takový keltský mlýnek a zrnotěrka na obilí vypadají.
Externí odkazy:
Zdroj: www.cs.wikipedia.org - heslo "Mlýnský kámen" a "Žernov"
Zde najdete fotografie různých "kamenných mlýnů"
Více info o Keltech: www.keltove.cz >>> odkazy "Lexikon Keltové" a "Lokality"
www.zpravy.idnes.cz článek "Včelař kopal plot a našel tisíc let starý kámen na mletí obilí"
Stránka G 086 .......... Na začátek této stránky .......... Stránka G 088