Geologická stezka zajímavostí G 090.
Sponzorem stezky je (třeba právě Vy)
Patronem stezky je (viz soutěž)
Hledáme sponzora této stezky, viz odkaz zde nahoře.
Bezpečnostní a další důležité informace o tomto webu.
Na této "Geostezce" najdete minerály, různé "kameny", skály a vše, co s mineralogií a geologií souvisí, všelijaké zajímavosti + posvátná a mystická místa, trošku ezoteriky, atd.
Obsidianit - polopřírodní drahý kámen
Poznáváte? Erupce vulkánu Mt. St. Helen (stát Washington, USA) 18.května 1980. Vysoko do ovzduší zasahoval obrovský oblak sopečného popela, vyvrženo bylo velké množství pyroklastického materiálu, ze zborceného vrcholu do okolí vytekla spousta sopečného bahna...
Následky byly katastrofální: zdevastované okolí, zničený a zastavený život na ploše mnoha set km čtverečných, a to se naštěstí vůbec neobjevila žádná láva. Za své vzala zejména ohromná plocha lesů v okolí, ale sopečný popel a prach, který byl vyvržen do stratosféry, prý dokonce pár let ovlivňoval i světové klima...
Proč o tom zde nyní píši? V roce 1980 totiž bylo objeveno něco, co se nazývá obsidianit. Je i není to "kámen", jehož zrození je podmíněno právě jen tímto sopečným výbuchem. Vše zcela objasní následující odstavec.
Cituji z webu: gemsmarik.com:
"Dřevařská společnost Weyerhauser při vyprošťování a rozřezávání svých těžkých těžebních strojů z popela u jezera Spirit Lake použila též acetylenových hořáků. Pracovníci si všimli, že původně šedý popel se při tom taví do skelné hmoty zelenavé barvy s různými odstíny. Protože mezi nimi byli vnímaví a předvídaví lidé, konzultovali tento fenomen s dalšími, kteří v této věci mohli učinit další kroky. Tak byl nastartován proces získávání různobarevných skel z popela sopky Mt.St.Helen. Nejčastější barvou byla zelená, připomínající barvu Smaragdu."
Podobnost s názvem obsidian není jen náhodná. Cituji opět z webu: gemsmarik.com:
"Součástí jemného, prachovitého popela je velké množství kuliček přírodního skla, které známe jako OBSIDIAN - toto slovo posloužilo jako základ pro pojmenování nového gemologického materiálu se jménem OBSIDIANIT. Nelze jej systémově zařadit ani mezi čistě přírodní, ani mezi čistě syntetické suroviny. Je to prostě přesně napůl, nikdo se ani nikdy nesnažil o jiný výklad a buďme Přírodě vděčni, že při svém běsnění nám odhodila drobný pamlsek."
Zpracovatelé a výrobci této základní suroviny se ovšem pouze se zelenou barvou nehodlali smířit, a tak se paleta barev rozšířila následovně:
Cituji opět z webu: gemsmarik.com:
"Barva je závislá na místním obsahu stopových kovových prvků, zvláště železa, mědi a chromu ve formě jejich kysličníků a s vlivem i dalších prvků. Doposud produkované barvy jsou Smaragdově zelená, modro-zelená - typu Paraiba, světle modro-zelená (viz obrázek vpravo), vínově fialově červená a živě červená. Podle písemného sdělení dodavatele, výrobní firma při speciální, patentované separační a vyčeřovací technice zpracování OBSIDIANITU, přidává do taveniny pro zvýraznění odstínu barvy utajované stopové složky, takže zboží není úplně čistou, jen tavením upravenou přírodninou."
Někoho třeba také zajímají sopky, vulkány a sopečná činnost v Evropě
Externí odkazy:
Zdroj fotky erupce Mt. St. Helens: cs.wikipedia.org >>> výraz "sopka"
Fotky Mt. St. Helens před a po erupci: cs.wikipedia.org >>> výraz "Mount St. Helens"
Zdroj textu o obsidianitech, fotek výbusů + další informace: www.gemsmarik.com
Trinitite a kharitonchik - antropogenická "skla"
Zatímco fulgurit je čistě přírodní produkt, tak trinitite (podle lokality Trinity, anglicky zvaný také atomsite, či Alamogordo Glass, případně existující další podobné sklo kharitonchik, jsou již antropogenického původu, což znamená, že obě "skla" vznikají činností lidí.
Bohužel ale ne činností nijak bohulibou, tato skla vznikají v místech "atomových" výbuchů. Konkrétně trinitite vznikl při testování jaderné bomby 16.7.1945 blízko města Alamogordo v Novém Mexiku. Toto "sklo", vzniklé přetavením písku, má většinou světle zelenou barvu, ale není to pravidlem, viz horní obrázek.
V té době vykazovaly vzorky zvýšenou radioaktivitu, ale nebyla udávána jako zdraví nebezpečná. V současné době obchodníci tvrdí, že desítky let po roce 1945 již "vyprchaly" poslední zbytky radiace... No, jen aby... Nejčastěji se nalézaly kousky cca 1 cm velké, o hmotnosti jen několik gramů.
Na konci 40. let a začátkem 50. let byly jeho vzorky pilně shromažďovány a následně, jako novinka, prodávány mineralogům. Ostatně, tak tomu je dodnes, i když je takový prodej nově nalezených vzorků vlastně již pouze protizákonný, protože jejich sběr byl zakázán. V roce 1953, na popud americké Komise pro atomovou energii, bylo místo výbuchu zahrnuto buldozery.
Podobné, porézní, ale černé "sklo", nazvané kharitonchik (jméno mu dal sovětský fyzik, působící v oblasti jaderné energie, Julij Borisovič Chariton (27.2.1904 - 18.12.1996, šéfkonstruktér sovětské "atomové" bomby a dlouholetý "budovatel" Sovětského jaderného programu). Tomuto sklu se stal domovem písek kazachstánského "jaderného" testovacího místa Semipalatinsk.
Černé sklovité úlomky přetaveného písku, vzniklé žárem exploze, byly také popsány z podobného zkušebního místa uprostřed Sahary v Alžírsku, kde Francie začala rozvíjet svůj jaderný program testováním v blízkosti lokality Reggane, kde v okolí žijí jen berberské kmeny, protože letní teploty až 50°C asi miluje málokdo.
Pro případné zájemce mám senzační informaci: na lokalitu Trinity v Novém Mexiku jsou každou první sobotu v dubnu a říjnu návštěvní dny pro veřejnost, a tedy dva dny v roce sem můžete přijít obdivovat "místo činu"...
Pravda, v místě, kde někdy vybuchla "atomová" bomba, se toho k vidění nedá moc očekávat. Povrchní proláklina o průměru několika stovek metrů, jednoduchý památník v bodě nula, pouzdro bomby typu "tlouštík", ranč, kde plutoniové jádro bylo smontováno... Vše je zrekonstruováno, ne v původním stavu.
V původním stavu zbylo jen pár skromných hromádek kousků betonu v místech, kde bylo ukotveno úpatí vysoké ocelové věže, na jejímž vrcholu byla nálož v jakési "boudě" připevněna. Ostatně, kdo umíte anglicky, něco více si k tomu můžete přečíst po kliknutí na následující odkaz (kdo neumí, může jen zírat na obrázky).
Zde jsou (externí) fotografie z místa odpálení prvních amerických jaderných bomb.
Zde jsou (externí) fotografie z místa odpalování prvních ruských jaderných bomb.
Externí odkazy:
Zdroj: en.wikipedia.org >>> výraz "Trinitite"
Zdroj fotografie: www.randomuseless.info >>> viz odkaz "My Radioactive Vacation"
Stránka G 089 .......... Na začátek této stránky .......... Stránka G 091