Geologická stezka zajímavostí G 061.
Sponzorem stezky je (třeba právě Vy)
Patronem stezky je (viz soutěž)
Hledáme sponzora této stezky, viz odkaz zde nahoře.
Bezpečnostní a další důležité informace o tomto webu.
Na této "Geostezce" najdete minerály, různé "kameny", skály a vše, co s mineralogií a geologií souvisí, všelijaké zajímavosti + posvátná a mystická místa, trošku ezoteriky, atd.
Tygří oko, tygří železo, sokolí oko, býčí oko, pietersit
+ kočičí oči obecně
Pojďme se na věc podívat trošku zblízka, pojem kočičí oko je potřeba brát z více pohledů.
Jako kočičí oko je především a přednostně označována žlutá, žlutozelená, žlutohnědá, hnědá až šedozelená odrůda minerálu jménem chrysoberyl, zvaná cymofan. Fotografii zatím nemám. Při pohybu kamenem po něm totiž "běhá" světle zbarvený zářivý proužek, který připomíná právě úzký proužek zúžené zřítelnice kočičího oka. Někdy se tomu také říká kolébavý lesk.
Tento zvláštní, bělostný lesk, se hlavně projevuje při pohybu kamenem a ještě více to je patrné, když je minerál vybroušen do tvaru zvaného kabošon. Pro tento efekt je rovněž potřeba vhodné osvětlení, ideálně z jednoho zdroje, nejlépe Slunce.
Chrysoberyl s příměsí chromu se nazývá alexandrit, který má jistou zvláštnost: na denním světle je zelený s nádechem i další barvy, při umělém (např. žárovkovém) světle se jeví hnědočervený až purpurový. Z toho plyne, že také může existovat alexandritové kočičí oko. Minerál byl objeven 17. dubna 1834 finským mineralogem N. Nordenschildem ve „Smaragdových dolech“ na Urale, a protože to bylo v den narozenin cara Alexandra II., byl pojmenován po něm a ještě se stal ruským národním kamenem.
Kočičí oko často získává svoje pojmenování spíše na základě toho, že nějaký minerál má efekt kočičího oka, označováno i jako chatoyance, který ale je závislý na tom, že "kámen" obsahuje nějaké vodorovně uspořádané vláknité inkluze, blíže popsané dále v textu. Může jimi být krokydolit, rutil, azbest, pyroxeny atd.
Tygří oko
Základem tygřího oka byl šedomodrý, až modrý minerál krokydolit, což je vláknitá odrůda minerálu, zvaného riebeckit (ze skupiny amfibolů, pojmenovaný podle německého cestovatele Emila Riebecka, 1853 – 1885). Název vznikl z řeckého "krokys" (= chomáč).
Krokydolit je složitý křemičitan s obsahem železa, který je prostoupen křemennou hmotou, která postupně nahrazuje těsně k sobě přiléhající vlákna azbestu a kdy celkový umělecký dojem nakonec dotvoří oxidace (v krokydolitu obaženého) železa v limonit, který pak tygřímu oku dá jeho charakteristickou žluto-hnědo-zlatou barvu.
Tygří oko je navíc obdařeno, i v surovém stavu, jedinečným kolébavým leskem. Někdy na něm bývá, při správném vybroušení, patrný také optický efekt tzv. oka, který na kameni, vybroušeném nejčastěji do vystouplé oblé mugle, vytváří při kolébavém pohybu kamenem příčný světlý pruh, prý á la oko tygra.
Nejčastěji jsou prodávány ukázky z pohoří Doorn v Griqualandu v Jihoafrické republice, nebo se u nás občas dá sehnat vzorek z ukrajinského města Krivoj Rog, kde se těží železná ruda, ale také odjinud ze světa.
Tygří železo
Tygří železo je směs tygřího oka, hematitu a červeného jaspisu, orientovat se je nejlepší podle přítomnosti kovově lesklého hematitu, s tím, že jedna žilka hematitu u někoho může ještě být tygří oko, u jiného již tygří železo... Nechám to na Vašem zvážení, pro mne je tygří železo skoro, nebo zcela bez té žluté barvy...
Sokolí oko
Sokolí oko je strukturou dost podobné tygřímu oku, protože také vzniká stejným způsobem, t.j. záměnou krokydolitu křemenem, ale nedochází zde k žádné chemické změně a původní modrošedá, nebo modrozelená, někdy až skoro modročerná barva, kameni zůstává.
Naleziště jsou rovněž celkem hojná, zmínil bych třeba Kazachstán, odkud jsem viděl tak trošku jiné sokolí oko, než jsou ty klasické jihoafrické vláknité ukázky. Barva odpovídala, ale jednalo se spíše o "rozmazaný" modravý malachit. No cóóó, jak mám popsat něco nepopsatelného...
Býčí oko
Býčí oko je také velmi podobné tygřímu oku, liší se od něj ale červenavou, červenohnědou, až vínově červenou barvou vláken, prostoupených případně také žilkami hematitu.
Kočičí oko
Jak bylo řečeno, křemen může při správném vybroušení ukázat lesklý proužek kolébavého lesku, tedy efekt kočičího oka, který v křemeni mohou způsobit i rovnoběžné svazky uzavřených vláken azbestu - pak je kámen zbarven šedozeleně, až zeleně - viz obrázek vzorku z jižního Uralu v Rusku. Tato ukázka mi byla představena jako "kočičí oko", správně by to tedy asi mělo být azbestové kočičí oko (podobně existují i kočičí oko např. adulárové, apatitové, berylové, opálové, turmalínové, zirkonové apod.)
Pietersit
Pietersit byl objeven v roce 1962 v Namibii Sidem Pietersem, po kterém má také jméno. Jde o celkem vzácný a méně obvyklý drahý kámen. Jeho vláknité vrstvy vlivem gelogických procesů získaly všesměrnou, dá se říci chaotickou směs sokolího a tygřího oka, někdy i jaspisu (pak bývá i vícebarevně strakatý). Tato ukázka je z Namibie.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Všechna "oka" mohou být v různém poměru promíchaná, většinou se prodávají v oleštěných (tromlovaných) valouncích, tygří a sokolí oka relativně často i v přírodním stavu, býčí oka jsem na burze viděl netromlovaná jen jednou, fotografii seženu. Tvrdost mají tato "oka" stupeň 7 podle Mohse, protože jde o křemen.
Externí odkazy:
Zdroj: www.leccos.com
Zdroj: www.zivedrahokamy.cz
Stránka G 060 .......... Na začátek této stránky .......... Stránka G 062