Home

Netradiční Mineralogicko-geologická stezka zajímavostí

Geologická stezka zajímavostí G 049.

Sponzorem stezky je (třeba právě Vy)

Patronem stezky je (viz soutěž)

Hledáme sponzora této stezky, viz odkaz zde nahoře.

Bezpečnostní a další důležité informace o tomto webu.

Na této "Geostezce" najdete minerály, různé "kameny", skály a vše, co s mineralogií a geologií souvisí, všelijaké zajímavosti + posvátná a mystická místa, trošku ezoteriky, atd.

Smírčí kříže, křížové kameny a pod. kamenné výtvory

Kamenný smírčí kříž

Na horním snímku je smírčí kříž z Kaňku u Kutné Hory, který je dost poškozený zubem času, nebo rukou vandala...

Smírčí kříž je kamenný kříž, postavený nejčastěji na místě, kde se stal hrdelní zločin, nebo nějaké neštěstí, či tragédie. Ve středověku bylo možno při trestání provinilců uplatnit systém tzv. smírčího práva, kdy byl provinilci uložen nějaký úkol, kterým odčinil svůj zločin. Takovým úkolem kromě vyrovnání s postiženou rodinou, mohlo být i vytesání a vztyčení kamenného kříže na místě, kde byl zločin spáchán.

Podobný účel měl také křížový kámen, což byl více méně jakýkoliv kámen, do kterého byl vyryt kříž - ten byl stavěn také jako upomínka na všelijaká neštěstí a pohromy, kterými byly např. časté morové epidemie. Tolik praví Wikipedia.

Středověké trestní právo kopírovalo vývoj středověké společnosti, takže z počátečního názoru "smrt pachatele za smrt oběti" se kolem r. 1300 začal měnit také způsob řešení sporů, týkajících se viny a trestu. Důkladněji se začaly zkoumat příčiny trestného činu, nebo zločinu, posuzovat okolnosti i psychický stav útočníka, pohnutky, zda čin byl např. spáchán v afektu apod.

Uplatňování tohoto pokrokovějšího trestního práva, spojeného právě s počátkem používání smírčích křížů, pak vydrželo až do 16. století, v některých oblastech Evropy však byly dozvuky patrné až do století devatenáctého. Jeho podstatou bylo, že toto nové právo stanovilo, že např. vrah, ani po usvědčení, nemusel být vždy jen popraven.

Začala se prosazovat snaha vyřešit provinění jiným, pro zločince, pozůstalé i společnost optimálnějším způsobem. Většinou musel uhradit náklady pohřbu oběti, soudní výlohy, musel složit určitou sumu peněz na výživu a výchovu pozůstalých dětí oběti apod.

Rodině oběti musela být jako výraz pokání předána dohodnutá finanční částka, tzv. „hlavné“, coby ekvivalent za hlavu zabitého, případně jiné další materiální vyrovnání. Při společném jednání o podmínkách uzavírané vzájemné dohody mezi poškozenou stranou (pozůstalými) a pachatelem bylo dbáno na to, aby se obě strany smířily a zavázaly se dále již o žádnou pomstu neusilovat.

Nelze se divit, že v církví ovládané středověké společnosti se při tomto "vyrovnání" nezapomínalo ani na ni, církvi byl pachatel povinen věnovat např. určité množství vosku na svíčky pro kostel, musel objednat a zaplatit určitý počet zádušních mší apod.

Další částí pokání mohla být pěšky a naboso uskutečněná pouť do některého z tehdejších poutních míst (nejčastěji šlo o Jeruzalém, Řím, Santiago di Compostella ve Španělsku, prostřednictvím které měl dosáhnout usmíření s Bohem. Navíc byl pachatel na místě vraždy, jako výraz pokání, povinen postavit vlastnoručně vytesaný kamenný kříž, nebo kapličku.

Kamenný kříž na místě vraždy pak zajišťoval upomínku na tragickou událost, byl dokladem pokání a smíření (s pozůstalými, ale i s Bohem), všechny kolemjdoucí měl přimět k modlitbě za duši oběti. Všech jednání se zločincem se zúčastňovali vážené a ctěné osobnosti obce, města i církve, aby bylo zaručeno, že trest nebude zapomenut, nebo nebude vykládán jinak, než by tomu mělo být.

O všech těchto jednáních byly vedeny zápisy, mnohé z nich se dochovaly až do současné doby. Jak je vidět, takový trest za zločin, to byl doslova "soubor opatření" ☺, ze kterého měli alespoň nějaké odškodnění nejen poškození pozůstalí, ale prospěch i obec a církev a v konečném důsledku tedy i celá společnost.