Geologická stezka zajímavostí G 016.
Sponzorem stezky je (třeba právě Vy)
Patronem stezky je (viz soutěž)
Hledáme sponzora této stezky, viz odkaz zde nahoře.
Bezpečnostní a další důležité informace o tomto webu.
Na této "Geostezce" najdete minerály, různé "kameny", skály a vše, co s mineralogií a geologií souvisí, všelijaké zajímavosti + posvátná a mystická místa, trošku ezoteriky, atd.
Lapidář Rukopisu vodňanského
Přínos krále Karla IV. pro Čechy je všeobecně známý, rozvoj vědy, vzdělanosti, lékařství atd., a právě v této době vznikl soubor 17 lékařských traktátů neznámého autora, datovaný snad do r. 1389. Nazýval se Rukopis vodňanský. Nás bude nejvíce zajímat, že jeden z jeho traktátů, označený číslem X., nese název Lapidarius.
Ze 17 traktátů jsou v rukopise pouze dva psány staročeštinou, a to právě Lapidarius a dále Herbarius, píšící o rostlinách. Ten o minerálech je nadepsán "Lapidarius de naturis quorundam lapidum", neboli "Lapidář o povaze některých kamenů".
Lapidarius popisuje na jedenácti stránkách 66 "kamenů" hlavně po stránce jejich léčebných vlastností a možností využití v lékařství. Popisovány jsou zde kameny, tj. nerosty i horniny (v té době se rozdíl mezi minerálem a horninou nedělal), jedná se ale vesměs o popisy dnes tzv. biolitů, tehdy zvaných "pověrečné kameny", čímž jde o texty z vědeckého hlediska dosti problematické.
Co je to biolit, anýbrž "pověrečný kámen"? Je to "kamenná" konkrece biogenního původu, která vzniká (nebo se jen myslelo. že vzniká) v zažívacích ústrojích některých koz, gazel a kamzíků, ale také třeba v hlavách starých kohoutů (tzv. kohoutí kámen, neboli sadaim), či vlaštovek (tzv. vlaštovčí kámen, neboli celidon), případně i z mozku supů (tzv. quamdros), apod. To, co se pod pojmem biolit chápe dnes, se podle místa vzniku může dělit na kameny ledvinové, žlučové, močové apod.
Asi nejznámější a nejvyhledávanější byl kámen bezoárový, který se získával v Malé Asii ze žaludku kozy bezoárové. K čemu tzv. biolity byly dobré? Byla jim přisuzována, právě pro nevšední původ, mimořádně velká léčivá síla a moc.
Pokud jde o systematické rozdělení minerálů, jejich chemické složení apod., zdálo by se, že o minerálech toho v Čechách tehdy ještě asi moc známo nebylo, nebo zde možná jen nebyl nikdo, kdo by se tomu výrazněji věnoval... Uvedena je většinou jen barva kamene, někdy i tvar, takže poznat, o kterém je právě psáno, není jednoduché.
Malé odbočení...
První pokus o systematičtější rozdělení "kamenů", doplňující znalosti starověkých řeckých filosofů, zejména Aristotela a jeho žáků, poprvé uveřejnil německý filosof Albertus Magnus, hrabě z Bollstadtu (1193–1280) ve svém rukopise o přírodě, a to formou svých vlastních pozorování a získávání poznatků o kamenech a bylinách, přičemž došel k závěrům, že jejich magická síla pochází z hvězd. Byl to vlastně alchymista, astrolog, mág a věštec v jedné osobě. V r. 1637 pak byl Papežskou bulou prohlášen za svatého.
V letech 1349 až 1350 napsal další spis, pojednávající o "kamenech", Konrad von Megenberg, nazvaný Das Buch der Natur (Kniha o přírodě), kde ve dvou částech popisoval kameny a kovy. Toto dílo je pro mineralogii mnohem významnější, než to předešlé, zejména v oblasti středověkého mineralogického názvosloví.
Mezi rukopisy z poslední čtvrtiny 14. století patří De natura rerum libri XX, která obsahuje obsáhlou přírodovědeckou encyklopedii De natura rerum libri viginti (autor Tomáš z Cantimpré). Na základě starších (až antických) pramenů jednotlivé knihy popisují vědomosti o člověku, zvířatech, rostlinách, vodstvu, nerostech a nebeských tělesech, vše bohatě prošpikováno nestvůrami a bájnými bytostmi, včetně působivých obrázků. Pravda, o broušení tam asi ještě nebylo nic...
A pokračujeme...
Zvláštní tedy je, že ani po dalších desítkách let, v království tak osvíceného panovníka, jakým Karel IV. určitě byl, nedošlo k nijak výraznému posunu "vpřed" a vše se točilo, pokud šlo o minerály, stále jen kolem bájí a pověr. Autor Lapidáře nejspíše hlavně vycházel ve svých textech z dobře dostupných latinsko-českých slovníků, vytvořených Mistrem Klaretem a lidmi kolem něho, aniž by přihlédl k dílům mnohem "vědečtějším".
V Lapidáři se sice pár základních informací objevuje, ale k mineralogii, jak je chápána dnes, to mělo dost daleko. Panovníkův oblíbený materiál byl kámen, to se všeobecně ví, a tak sepsání Lapidáře možná mělo být průkopnické dílo, na které by potom stavěli badatelé a učenci další, u kterých právě záliba panovníka tímto směrem zájem o minerály mohla probudit. Jak to dopadlo, dozvíte se za chvíli...
Rukopis vodňanský je nyní uložen ve sbírce rukopisů knihovny Národního muzea v Praze, kam prý se dostal do rukou kronikáře Václava Hanky, dosti záhadným způsobem... Zase ten Hanka! To mu jeho přezdívka "Baron Prášil" nestačila? ☺
Václav Hanka požádal Jana Krejčího, kustoda mineralogických sbírek Muzea království Českého a nejvýznamnějšího českého geologa druhé poloviny devatenáctého století, o mineralogické vyjádření ke kamenům, uvedeným v Lapidáři "Rukopisu vodňanského" a v roce 1859 vyjádření Krejčího vyšlo v časopise Živa.
Podána jsou vysvětlení ke všem 66 "kamenům", v Lapidáři uvedeným, a to právě ve světle nejnovějších vědeckých znalostí a vědomostí té doby. Ani se mi ale nechce věřit, že mezi tím se o tyto informace asi nikdo jiný nijak výrazně nezajímal...
Hle, první vlaštovka? V časopise Musea Království Českého se lze např. dočíst, že archivář, jistý pan K. J. Erben, daroval Museu kus zkamenělého dřeva ... No a co... Co. Co. Autor slavné Kytice za prvé tedy asi sbíral zkameněliny a za druhé zcela určitě dělal v Museu archiváře. Dobrý začátek.
A když k tomu přičteme také jméno Joachim Barrand, tak to nemá chybu, protože lepší světoznámý sběratel zkamenělin v hrsti, než nějaký středověký mineralog na střeše. Po století páry se pak vše, alespoň pokud jde o slavné mineralogy, naštěstí v dobré obrátilo...
Ostatně, v tomto pojednání J. Krejčí sám uvádí, že "Mineralogie jest mezi přírodními naukami jedna z nejposlednějších; počínáť zároveň s chemií, tedy od polovice předešlého století". To je opravdu zvláštní, že mezi roky 1389 až 1750 o mineralogii nebyl nijak výrazný zájem, když nepočítáme mimořádné dílo Agricoly o hornictví ze 16. století... Zase šlo Čechům jen a jen o byznys a koumání a bádání jen tak pro radost, kam se vytratilo?
Karel Tuček v roce 1983 zase podrobil Krejčího "recenzi", nové "recenzi", načež napsal článek do "Časopisu Národního Muzea", nazvaný "O kamenech prvního českého Lapidáře", ve kterém doplňuje, nebo nově vysvětluje a upravuje údaje, Krejčím uváděné, v některých případech se pokouší také o nová určení nepřesně popsaných minerálů, nebo o vysvětlení některých nejednoznačných názvů.
Článek obsahuje u každého "kamene" původní text Lapidáře a pod ním následuje podrobnější vysvětlující popis, zohledňující nejnovější poznatky z tohoto oboru, zcela bez přihlédnutí k ezoterickým vlastnostem minerálů, které K. Tuček chápal pouze jako zajímavé pověry.
Na rozdíl ode mne ☺, ale na druhou stranu sebekriticky uznávám, že znalosti o mineralogii na úrovni pana Tučka jsou pro mne nedosažitelným cílem ☺.
Text článku Karla Tučka v Časopise NM posloužil jako základ tohoto textu, a protože s informacemi z něj se na našem webu možná ještě setkáte, povede sem z nich odkaz, abyste o tyto doprovodné informace nepřišli.
Mňo, a pokud snad stále přemýšlíte, proč je na začátku to kotě, tak prostě proto, že jinou fotku k tomuto tématu nemám ☺. Ale je to fešák, co? To mi od sousedů chodí na zahrádku "pomáhat při práci", což ho nesmírně vyčerpává, a proto právě odpočívá ve stínu, chladíce si vysilující prací rozehřátý organizmus...
Další informace, a to o historii broušení (nejen) drahých kamenů.
Zdroj: Časopis NM; 1983; Karel Tuček; O kamenech prvního českého Lapidáře.
Možná Vás budou zajímat ještě starší informace o počátcích historie názvů minerálů
Zdroj, více info a obrázky z iluminovaných rukopisů: www.manuscriptorium.com
Stránka G 015 .......... Na začátek této stránky .......... Stránka G 017