Geologická stezka zajímavostí G 094.
Sponzorem stezky je (třeba právě Vy)
Patronem stezky je (viz soutěž)
Hledáme sponzora této stezky, viz odkaz zde nahoře.
Bezpečnostní a další důležité informace o tomto webu.
Na této "Geostezce" najdete minerály, různé "kameny", skály a vše, co s mineralogií a geologií souvisí, všelijaké zajímavosti + posvátná a mystická místa, trošku ezoteriky, atd.
Skalní město Petra, Jordánsko
Kraj to je pustý, skalnatý, pouze ještěrkami oplývající... Abyste se vůbec mezi tyto skály dostali, musíte projít úzkou skalní průrvou, viz následující snímek. Právě, když jsem se ke skalám blížil, ozvalo se zváštní "dunění" a najednou se z průrvy vyřítil Arab na koni...
Petra (= Skála). Hovoří se o ní jako o ztraceném a znovuobjeveném městě, které v dávných dobách patřilo k těm nejmocnějším a také nejbohatším široko daleko... Již kolem roku 7000 př.n.l. zde existovalo neolotické osídlení, což toto místo řadí k nejstarším lidmi osídleným místům.
V 6. stol, př. Kr. toto teritorium obsadil kmen Nabatejců, kteří zpočátku přepadávali a okrádali karavany, procházející pouští po tzv. Hedvábné stezce, ale později poznali, že mnohem výnosnější bude takové karavany za poplatek "chránit" a vybírat za to "clo".
Město bohatlo, Nabatejci rozšiřovali svůj vliv a nakonec se stali nejmocnějším kmenem v dnešním jižním Jordánsku, což potvrzuje i ten fakt, že si podrobili i samotný Damašek.
Nedejte se ošálit šířkou cesty, ona ta skalní průrva vskutku nijak široká není, auto možná projede, ale jak dokazuje snímek následující, tak asi jen Velorex se sklopenými zrcátky. Tato průrva se nazývá Siq a je dlouhá cca jeden a půl kilometru.
Již před koncem této průrvy se zrakům příchozích objeví "něco", co evidentně není výtvorem přírody a záhy se již plně otevře pohled na obrovský, impozantní chrám, vytesaný do růžového pískovce, který ukazuje snímek následující. Vodoznak jsem dal úmyslně nahoru, aby byly vidět lidské postavy vpravo dole jako měřítko.
Chazne, neboli Pokladnice se TO zove. Spousta lidí v ní hledalo samozřejmě především poklad, ale archeologický průzkum odhalil, jak nám prozradila naše průvodkyně, že jde o nedokončenou hrobku. Těch je dále v údolí mnohem více, jde o hrobky královské, jsou zde ale i místa pro konání bohoslužeb, vše samozřejmě do skal vytesáno.
Takových různých staveb zde jsou stovky, všechny jsou vytesány v dosti měkkém pískovci, ale protože pojem "déšť" není v Jordánsku nijak častý, tak šanci na další existenci stále mají... Po stránce geografické se jedná o místo, kde se setkávají tři údolí.
Dále ve skalách se rýsuje největší zdejší ve skále vydlabaná "stavba", nazývá se Ed-Dér a lehce je vidět na snímku vpravo, vlevo vzadu... Je to dost jasně napsané? Tahle "budova" je nazývána Klášter, ale neviděl bych to jako název směrodatný, prý to je zase jenom hrobka, nebo chrám.
Vpravo je fotka chrámu Ed-Dér více zblízka. Ten je pro neposedné turisty hotové Eldorádo, protože se dá nahoru vylézt, až k jeho horní věžičce. Což ovšem v tom vedru musí být Eldorádo pochybného významu... Alespoň pro mne, já se raději plazím ve stínu skal.
Toulání mezi skalami je vskutku zážitek nezapomenutelný, na své si přijdou i introverti, protože existují místa, kde se lze potkat pouze s oslíkem samotářem, ale dostal jsem se i tam, kde turisté asi nepřijdou vůbec, protože jsem tu nalezl úlomky slaboučké nabatejské keramiky s jemným červeným vzorkem a jak jsem potom viděl v muzeu, tak jsem nalezl i článek prstu nějakého starověkého Nabatejce...
Barevnost, až strakatost okolních skal dokreslují speciální suvenýry, všude zde prodávané: písek různých barev je třeba vsypáván do malých lahviček "jen tak", vrstva nad vrstvou (viz lahvička vlevo), ale ti zručnější umějí také vykouzlit různá "umělecká" dílka.
A stačí k tomu jen slabý drátek, případně vhodný klacík, kterým se do lahvičky v pravidelných intervalech šťouchá, což je případ té lahvičky pravé.
Ty lahvičky jsem vyměnil za zapalovač, což je v arabských zemích docela žádaný artikl. Ve zdejších skalách se v minulosti pohyboval i Don Chichote de la Sranda , o čemž svědčí např. fotogafie, kde sedí na svém věrném mezku. Ta je focena právě zde. Oslíci, případně velbloudi, zde jsou oblíbeným dopravním prostředkem pro movité turisty, a tedy i pro mne... ☺ Báá néé, ta fotka mne stála jen další zapalovač...
Po r. 106 n.l. si tuto oblast podmanili Římané, takže kromě "pískovcových dlabanců" zde lze obdivovat také klasické římské stavby, jako je např. amfiteátr, ale i další výtvory, ze kterých však většinou zbyly jen pobořené sloupy, protože se jedná o oblast dříve často postihovanou zemětřeseními. Však právě jedna z teorií, proč Petru Nabatejci v 6. st. po Kr. opustili, je nějaké ničivé zemětřesení... Jisté je to, že Petra upadla v zapomnění... První Evropan, který spatřil krásy Petry (myšleno od dob křižáckých válek), byl v roce 1812 Švýcar Johann Ludwig Burckhardt, který cestoval ze Sýrie do Egypta v převlečení za Araba.
Pro svoji výjimečnost byla Petra roku 1985 zařazena na seznam světového kulturního a přírodního dědictví organizace UNESCO a 7. července r. 2007 byla dokonce vyhlášena jako nový div světa...
Externí odkazy:
Zdroj: www.sk.wikipedia.org
Stránka G 093 .......... Na začátek této stránky .......... Stránka G 095